Novoroční návštěva Isla Mujeres

Návštěvu Isla Mujeres jsem plánovala již na první týden pobytu v Mexiku, jenže okolnosti trochu zamíchaly s mými plány, tak jsem tento výlet přesunula na později. A nyní se mi naskytla možnost se tam podívat. A ještě k tomu strávit tam Silvestra. Doufala jsem, že to bude v klidnějším prostředí, než co by bylo tady v Playa del Carmen.
Isla Mujeres je malý ostrov ležící 8 km východně od Cancunu. Na délku má zhruba 8 km a na šířku nejvýce půl kilometru. V plánu bylo půjčení kola a projetí celého ostrova. A samozřejmě odpočinek na pláži.
Hned po skončení práce (stihla bych to rychleji, kdyby všichni, kteří měli odejít, odešli dříve než ve 12) jsem zamířila na kolektivo do Cancunu. Tam jsem odchytila autobus R1 mířící do Puerto Juarez, což je přístav, odkud co půlhodinu vyplouvají trajekty Ultramar na Isla Mujeres.Zpáteční otevřená jízdenka mě vyšla na 170 pesos.

Ve čtyři hodiny jsem byla na místě. Před tím, než jsem se šla ubytovat, jsem se ještě prošla městem a z pláže pozorovala západ slunce. Obloha hrála všemi barvami. Severní pláž patří k několika málo plážím, kde jsou vhodné podmínky na koupání. Pláže na východě ostrova jsou skalnaté a vlny a proudy nebezpečné. Ulice byly plné turistů. Kromě taxíků a skůtrů je tu velmi častým dopravním prostředkem golfový vozík.
Ubytovala jsem se v hostalu Poc Na, kde na rozdíl od Playa del Carmen ještě měli volno (rezervovala jsem si postel před dvěma dny) a ani ceny nevyletěly nahoru a znovu zamířila do města. Tentokrát se již rej na ulicích uklidnil. Jen restaurace byly obsypané lidmi. Ceny tu ale jsou vyšší, než na pevnině. Marně jsme hledala nějaké rychlé občerstvení s levnými tacos. Nejčastěji se tu nabízejí rybí pochoutky.

Tak jsem se navečeřela na hostalu. Kolem desáté jsme už nemohla dál odolávat únavě a šla si lehnout s tím, že se třeba za chvíli probudím. Byla jsem na nohách od sedmi ráno. Vzbudily mě první salvy ohňostroje. Na hodinkách jsem měla tři minuty před půlnocí. Odsledovala jsem ohňostroj a šla zase spát. V hostalu se toho moc nedělo a ráno jsem se chtěla vzbudit na východ slunce. A na nějaké opíjení se jsem neměla náladu. Stejně nebylo s kým. Silvestra jsem chtěla prožít v klidu.
Vzbudila jsem se v šest a zamířila na pláž za východem slunce. Počasí se opět mělo vydařit.
Všude klid, jen z hlavního náměstí stále bylo slyšet hudbu. Když jsem tam kolem půl osmé došla, stále se koncertovalo a místní tančili. Oslavy tu trvaly opravdu dlouho.

Šla jsem posnídat a po odhlášení z hostalu jsem si ještě půjčila kolo. Bohužel tu kolo nepůjčovali po hodinách, ale byla stanovená pevná částka za půjčení 120 pesos, jedno jestli jsem jej měla tři hodiny nebo celý den. Vzhledem k tomu, že je ostrov malý, stihla jsem jej projet za ty tři hodiny.
Prohlédla jsem si Haciendu Mundaca, kterou vystavil v 19. století španělský pirát Mundaca. V jejím areálu se proháněli leguáni a dokonce tu měli zavšené i tři krokodýly. V domě piráta Mundacy byly vystavené fotografie ukazující, jak to tam vypadalo v minulosti.
Zamířila jsem až na nejjižnější cíp ostrova Punta Sur, kde stojí kromě majáku i mayský chrám zasvěcený bohyni Ixchel. Ta je nejvýznamnější mayskou bohyní tady na ostrově. Když v roce 1517 španělští dobyvatelé objevili ostrov a viděli sochy této bohyně, pojmenovali ostrov Ostrovem žen (překlad Isla Mujeres).

Po návratu na hostal a odevzdání kola, jsem se šla slunit na severní pláž Playa norte. Slunce pralo. Vydržela jsem to jen dvě hodiny. O půl třetí jsem se rozhodla to pomalu otočit směr Cancun. Předtím jsem ale ještě zamířila poobědvat. Už nějakou dobu jsem měla chuť na polévku sopa de lima, kterou jsem poprvé zkusila v Cobá. Hned u pláže jsem objevila malou rodinnou restauraci, kde měli polévku v nabídce a dokonce i docela levně. Chuťově ale byla ta polévka z Cobá lepší. Pěkně jsem se u toho jídla zapotila. Po cestě k přístavu jsem si ještě koupila domácí zmrzlinu na špějli (paleta) s příchutí guanabana. Mňam.

Ve čtyři jsem byla v Cancunu a po páté opět v Playa del Carmen. Večer jsem se šla projít ulicemi. Všude byla spuusta lidí, až jsem opět dostala chuť okamžitě odtud utéct. Na prostranství pod monumentem u pláže probíhalo předstyavení mazského folkloru. To jediné mi připadalo trochu zajímavé, i když byzardní v porovnání s okolním zglobalizovaným prostředím.
Jinak to byl velmi příjemný výlet. I když tady na Mayské riviéře mě zatím žádné místo nenadchlo tak, že bych si řekla, že bych se tam někdy chtěla zase podívat. Je toho turismu tady až moc.