Přidat popisek |
Jenze vsechny agentury zatim jen meli jiste konani vyletu do jeskyne Actun Tunichil Muknal (ATM), ktera je nejvetsi atrakci se svymi pozustatky majskych ostatku a predmetu. Ta me ale nezajimala. V soucasnosti je nejvetsi atrakci a tak je take predrazena. Cena se pohybuje kolem 100 US. Jak jsem zjistila, vylet do jeskyne Barton Creek jiz davno nestoji 30 US, ale 65 a vylet na kanojich po jeskyni je jen puldenni. To mi take prislo moc.
Tak jsem doufala, ze pozdeji odpoledne se nekdo prihlasi treba na cave tubing. V agenture Mayawalk tour jsem nakonec mela stesti. Na cave tubing se chystalo pet lidi, kteri ale meli v ramci tour i canopy. Prodejce mi ale nabidl slevu, kdyz se s nimi na tour pridam a zatimco oni budou na canopy, ja se muzu treba prochazet. Puvodni cena cave tubingu by byla 170 BZ (85 US) a dostala jsem ji za slevnenou cenu 150 BZ. Celodenni vylet tedy zajisten.
V osm rano byl sraz. Tech pet spoluucastniku byli Kanadane, kteri behem cele akce temer nezavreli pusu a muselo je byt porad slyset i v momentech, kdy by bylo fajn ticho.
Cela akce se konala v parku Nochuch Che`em nachazejicim se kousek za Belmopanem. Cesta tam trvala neco pres hodinu. Navic se dnes nevyvedlo pocasi. Prselo. To ale mohlo byt jedno, stejne jsme se meli namocit.
Vyfasovali jsme cerne nafukovaci kruhy, vestu a celovku a vydali se lesem k mistu, kde se nase jizda mela zacit.
Celkem jsme meli plout zhruba 3 hodiny. Proplouvali jsme pomalu dlouhymi jeskynemi. V te druhe nas cekala speleologicka vsuvka, kdy jsme sesedli z kruhu a pruvodce nam ukazal byvalou majskou obradni svatyni (na co jezdit do ATM, kdyz je mozne poznat kousek mayske historie i tady). Na zacatek jsme se museli ale temer plazit. Tady jsme ale byli sami. Jinak se cave tubingu ucastnila velka spousta lidi. Hlavne se jednalo o turisty, kteri na den zakotvili s vyletni lodi v Belize City. Cave tubing je pro ne nejvetsim lakadlem. Podle toho ten provoz na rece take vypadal. Pry parkem denne projde az 6 tisic lidi. Lukrativni atrakce pro poradatele.
Kdyz jsme se vynorili z jeskyne a dostali se na posledni usek cesty, rozprselo se jeste vic. Zacinala mi byt pekna kosa. Rada jsem se pak po skonceni akce prevlekla do sucheho. K obvedu jsme dostali nevyrazne jidlo. Pockali jsme, az se Kanadani vyradi na canopy (coz byla necela hodina..a za to zaplatili vic, nez co jsem dala v Kostarice za trihodinove canopy) a vyrazili jsme zpet do San Ignacia.
Na to, jak jsem se na tuhle akci tesila, tak me to trochu zklamalo. Byl to zajimavy zazitek, ale priste uz bych to neabsolvovala. A co budu delat zitra zatim nevim. Pokud nektera z agentur pojede Mountain Pine Ridge Reserve, tak pojedu s nimi a pokud ne, vydam se na vlastni pest do NP Blue Hole (coz je jedna z mala moznosti, kam se da jet bez agentury).
Přidat popisek |
Žádné komentáře:
Okomentovat