Bylo mi jasné, že dnešní počasí asi nebude nic moc. Výlet za koupáním v řece v Semuc Champey, což je hlavní lákadlo regionu, jsem si chtěla nechat na slunečný den. Pro pobyt v Lanquinu jsem ale měla naplánovaný ještě jeden bod v itineráři a to rafting. Ten jsem si během letošní cesty opět nechtěla nechat ujít. A právě nyní jsem se nacházela v oblasti, kde je jedna sjízdná divoká řeka. A také několik společností nabízejících tuhle adrenalinovou sportovní záležitost.
Takže v zamračeném, lehce deštivém dni to byla nejlepší volba. Na recepci mi ráno zavolali do společnosti Aventura Grande a zamluvili ještě jedno místo. Cena 350 Q.
Před desátou jsem byla vyzvednuta dvěma trochu hippie Američany, kteří měli být našimi kapitány. Zbytek posádky již stál na korbě dodávky. Někteří s kocovinou a někteří pokuřující trávu. To mě trochu zneklidnilo. Rafting je sice sranda, ale je třeba se spolehnout na celý tým. Jen jsem doufaal, že než dojedeme na místo a během bezpečnostní instruktáže se ti australští kluci trochu zklidní.
Vybaveni pláštěnkami (proti chladu), vestou a přilbou jsme nasedli na raft (bylo nas 12, takže byly dva rafty) a vyrazili po zatim relativně klidné řece Lanquin, která se později měla vlévat do řeky Cahabon.
Plavba trvala celkem okolo dvou hodin a před obědem jsme stihli překonat (a bez újmy na zdraví a aniž by někdo vypadl z raftu) dva docela husté úseky. Před každým jsme vysedli z raftu a šli obhlédnout situaci a vymyslet strategii. Stupeň náročnosti IV+.
K obědu jsme dostali v mayské vesničce, která je také jakousi základnou pro rafting, oběd v podobě místního pokrmu Kakik, což je vývar s rýží a kouskem slepice. Ta prý ještě v devět ránop běhala po polích.
Po obědě byly před námi další dva zajímavé úseky, ale jinak to bylo o klidném plutí po řece a kochání se kopcovitou krajinou. Z břehů na nás pokřikovaly mayské děti. A pomalu se lepšilo počasí, což slibovalo pěkný zítřejší zážitek.
Zpět do tábora El Retiro jsem se dostala kolem čtvrté a protože v nabídce večerního bufetu bylo mexické jíslo, rozhodla jsem se zamířit na večeři do vesnice. A taky trochu obhlédnout situaci. V jedné z agentur jsem se informovala na možnosti přepravy k jezeru Atitlan. Nebyla jsem si jistá, jestli se tam přesunu pozítří nebo tu zůstanu o něco déle.
K večeři jsem si dala kuřecí řízek a spokojeně se odebrala na pokoj.
Žádné komentáře:
Okomentovat