Konecne jsem se dockala. I kdyz jsem se v noci kvuli neustalemu hluku, ktery vydavali hostel hostelu moc nevyspala, vzbudila jsem se natesena, ze se konecne presunu mimo Mexiko a neco noveho poznam. V 7:20 mi odjizdel auotbus ADO do Chetumalu, ktery lezi na hranicich s Belize. Ty ctyri hodiny, co jizda trvala jsem si pripadala jako v lednicce. Fakt tu jejich klimatizaci nesnasim. Nastesti od ted uz bude doprava jen starymi americkymi autobusy, kde jako klimatizace slouzi stazena okynka.
V Chetumalu jsem se taxikem nechala dopravit na mistni trznici, odkud vyjizdeji autobusy do Belize. Zabrala jsem celou jednu sedacku a vyrazili jsme na hranici. Cena jizdneho do Orange Walk 50 pesos nebo 10 belizejskych dolaru. Mela jsem u sebe poslednich 40 pesos a nejake BZ dolary od Zuzky, tak jsem to poskladala dohromady.
Na mexicke hraici byl klid. U prepazky jsem zaplatila odjezdni taxu 26 US dolaru a dostala razitko do pasu. Prejeli jsme na belizejskou hranici, kde jiz byla mensi fronta, ale rychle to odsypalo. Urednik se me zeptal, jak dlouho zustanu a jake mam povolani a dal mi do pasu razitko a povoleni zustat beznych 30 dni. Opet jsem nasedla na autobus, ktery cekal, az vsichni projdeme pasovou kontrolou a vyrazili jsme dal. Krajina se zmenila. Misto neudrzovaneho porostu kolem silnice se objevila prvni policka s cukrovou trtinou. Architektura domku se take zmenila. velmi caste jsou tu barevne domky ze dreva, jake znam napriklad z Bocas del Toro v Paname.
V Orange Walku jsem vysedla okolo pul druhe a zamirila najit hotel Akihito, ktery je prakticky nejlevnejsim hotelem ve meste. Ta tam byla ta mexicka ucesanost ulic. Hlavni avenida je napul prasna ulice. Ulice jsou klidne a turistka s dvema batohy je tu jako pest na oko. Tady to opravdu neni turisticke centrum. Alespon to tu je autentictejsi.
Single pokoj se sdilenou koupelnou na patre me vysel na 35 BZ dolaru, tedy 17.50 US dolaru. tady ty ceny jsou opravdu vyssi. Pokoj je ale cisty, tak jsem si zaplatila dve noci a vydala se na obhlidku mestecka. Turisticke informace mely zrovna prestavku, tak jsem dosla k mostu, u ktereho stoji kulturni dum Banquitas, kde je expozice predmetu a fotografii tykajicich se hystorie Belize a Orange Walku. Trochu mrholilo, tak to bylo fajn se tam moct schovat. Vstupne zadne.
Pak jsem se vydala navstivit policejni stanici, ktera z venci vypadala privetive. Vevnitr bylo ale nekolik podezrele vypadajicich zivlu a hromotluk v beznem obleceni s cepici policie se me ne zrovna pratelsky zeptal, co potrebuji. Kdyz jsem mu vysvetlila o co jde, pobavene se usmal a vysvetlil mi, ze oni nepouzivaji policejni nasivky, ale odznaky a ze se mi po nejakem podiva. Nakonec zadny nenasel. ted jiz pratelsky mi popral pekny den. tak to musim zkusit za dva dny v Belize City.
Vratila jsem se zpet na namesticko do turistickych informaci. Cilem bylo zjistit neco o tour k ruinam v Lamanai. Slecna mi nabidla tour poradanou Ecotour Lamanai za 50 US. Cena v podstate odpovidala udaji z cestovnich pruvodcu. V cene obed, doprava, vstupne, pruvodce...Odjezd v 8:30 rano. Tak jsem si tour zaplatila a doufam, ze zitra nebude prset.
Jeste jsem se vyptala na mistni rumarnu Cuello`s destillery. Nasmerovala me k ni a ja se tam domluvila na zitrejsi prohlidce. Mela by to byt nejvetsi vyrobna rumu v Belize, tak jsem zvedava. Kdyz jsem ale prichazela, mistni zamestnanci se trochu posklebovali, ze mi voda moc nechutna. To ale do chvile, nez jsem se zeptala na moznost prohlidky. Americti turisti sem asi chodi jen pro lahve rumu...
Pak jsem jiz zamirila najit nejakou nezavadnou restauraci, kde bych konecne pojedla. Belize nema typickou kuchyni. Misi se tu mexicka kuchyne s tou karibskou a v pripade Orange Walk to vypada, ze se sem sletli Cinane z cele stredni Ameriky. Cinskych restauraci je tu vice nez tech jinych. pripadam si trochu jako v cinske ctvrti. Do jedne z tech asijskych restauraci jsem nakonec sedla a k jidlu si objednala mistni belizejske pivo Belikin. Pekne silne. Zbytek porce Chow mien jsem si nakonec nechala zabalit. bylo toho spousta.
Jinak se tady v Orange Walk lze domluvit i spanelsky. Belize je totiz anglicky hovorici zeme. A lide jsou trochu neduverivi.
Takze plan na dalsi den je jasny.
Žádné komentáře:
Okomentovat