Studená fronta na Riviera Maya

To, že počasí ovlivňuje naši náladu je známé. Ta moje nálada již nějakou dobu docela ponurá. Už asi týden tu prší. Předtím to byly občasné přeháňky, po kterých ale vysvitlo slunce, ale nyní tu leje prakticky celý den a teplota se pohybuje jen kolem 20 stupňů (když se k tomu přičte vlhkost a studený vítr, je tu ještě chladněji). Příčina je jasná - chladná fronta která ovlivňuje celou severní Ameriku dosahuje až sem. A to zrovna v době, kdy již nepracuji a mohla bych se vydat někam na výlet, navštívit další cenote a nebo jen tak lenošit na pláži. Nic z toho ale nedělám.

Včera dopoledne to vypadalo, že by přece jen nemuselo pršet, tak jsem se rozhodla vydat poznat hotelovou zónu v Cancúnu (abych mohla říct, že jsem Cancunem vždy jen neprojížděla ;-) ). S tím, že se asi v moři nesmočím, jsem byla smířená. 

Než jsem kolem poledne dorazila na známou šíji, kterou lemují hotely, bylo pěkně zataženo. Ani případný déšť mi nemusel vadit, protože v okolí byl dostatek nákupních center, kam bych se mohla ukrýt.

Nejdříve jsem ale zamířila na stanici turistické policie splnit misi - vyměnit policejní nášivku a získat jednu mexickou. V Playa nebyli moc ochotni cokoliv změňovat a nasněrovali mě do nějakého obchodu, kde bych prý policejní nášivky mohla koupit. Obchod jsem stejně nenašla a zřejmě by mi ani žádnou neprodali, když nejsem od policie. Tak jsem zkusila štěstí v Cancunu.

Policisté tu byli ochotnější a měli zájem nášivku vyměnit. Jenže žádnou volnou k dispozici neměli a odpárat si ji z rukávu nebyl ochotný žásný a žásná. Prý ale nášivky sbírají a ta z České Republiky by pro ně byla určitě velmi exotická. Nakonec mi darovali policejní čepici.

 Takže mise splněna a klidně můžu opustit Mexiko. Z Cancunu jsem nakonec po třetí hodině musela utéct dešti. 

A k tomu řidič "kolektiva" pustil na plné pecky klimatizaci! To tu fakt nechápu. Venku je zima. Samotným Mexičanům není zrovna nejtepleji, ale klimatizace jede naplno. V Mikrobuse bylo snad 15 stupňů. Brrr. Fakt blázni.

Po dvou týdnech, kdy jsem s ostatními holkami z personálu byla ubytovaná mimo hostal, jsem se vrátila na hostal. Už tu není plno, tak jsem mohla zase obsadit jednu z postelí. A konečně si dát teplou sprchu. 

Už se vážně těším na další cestu a doufám, že se tomu špatnému počasí vyhnu.
Jo a v hotelové zóně se člověk levně nají jen v McDonaldu a nebo Subwayi. Ceny pokrmů v ostatních restauracích se pohybují od 12 dolarů navrch.
A dostat se na pláž je prakticky nemožné. Vstupu brání hotelové komplexy. Zřejmě by mě pustili na pláž, kdybych se zeptala na recepci (podle mexických zákonů jsou všechny pláže, kromě těch vojenských, veřejně přístupné, takže by si žádný hotel neměl dělat nároky), ale nechtělo se mi se dožadovat jen kvůli fotce pláže, která v ten pochmourný den by stejně nevyšla dobře.