Vylet po rece do Lamanai

Vcera jsem si koupila vylet k mayskym ruinam v Lamanai a dnes jsem se tam rano mela s Lamanai Ecotour vydat. Noc nebyla zrovna nejklidnejsi. Postel byla tvrda a hlucna a z toho lezeni v ni jiz od odpoledne jsem  byla rozlamana. Vzbudila jsem se brzy a pred osmou vyrazila najit nejake misto, kde bych neco posnidala. Moznosti tu ale neni moc. Mistni tu snidaji tacos, kterych jsem se jiz nechtela ani dotknout. Pred tydnem jsem totiz s kamoskama sla na veceri do jedne taquerie a pak tancit do jedineho podniku v Playa, kde se daji tancit latinskoamericke tance a nasledujici den jsem prolezela v posteli a prosedela na zachode. V Playa del Carmen tehdy radil nejaky virus a spousta lidi postupne koncila na nekolik dni se zazivacimi problemy. Od te doby nemuzu tacos ani citit.
No ale nebylo jineho zbyti, nez si k snidani dat tacos, jinak az do obeda v Lamanai umru hlady. Nasla jsem maly stanecek na Main street pred Cuello`s destillery a objednala si ctyri zatocene tacos za 2 BZ (1US dolar). Sedla jsem si na jednu z zidli u stanku a stravila nekolik desitek minut povidanim si s majitelkou a jeji dcerou. Ve spanelstine.
O pul devate jsem si stoupla pred turisticke informace v mestskem parku a pockala na prichod pruvodce spolecnosti Ecotour. Nakonec jsme z Orange Walk vyjizdeli dva. Pridal se jeste Spanel Raul. Pruvodce nas zavezl k centrale Ecotour Lamanai nachazejici se u brehu reky New River u mostu Tower Hill Toll. Pockali jsme na na dalsi tri americke ucastniky zajezdu a vyrazili motorovym clunem na cestu. Trochu obcas poprchavalo, ale vypadalo to, ze by nejaka vetsi prehanka zatim nemusela dorazit. Alespon jsem v to doufala, protoze jsem se akonec rozhodla vyrazit jen s destnikem.
Kapitan nam po hodinu a pul dlouhe ceste ke 40 km vzdalenemu archeologickemu nalezisti ukazoval ptactvo a seznamoval nas se zajimavostmi mistni fauny. Kolem poledne jsme dorazili na misto. Pred samotnou prohlidkou jsme poobedvali kure s kokosovou ryzi, fazolemi a salatem. Pak nasledovala prohlidka sesti mayskych staveb ukrytych v dzungli na kraji sladkovodni New River Lagoon. Na nektere stavby jsem si vysplhala. I kdyz sem mirilo nekolik tour operatoru, nakonec tu nastesti nebylo tolik turistu jako u mayskych pamatek v Mexiku. Sice je vrcholna sezona, ale Belize neni Mexiko, tak je tu klid.
V korunach stromu se prohanely cerne opice a obcas vyluzovaly hrozive zvuky. Informace od naselo kapitana take byly zajimave. Konecne jsem se o Majich dozvedela neco vic (v Chichen Itza ani v Tulum ani v Coba jsem si zadneho mistniho pruvodce neplatila).
Ve dve hodiny jsme nasedli opet na clun a zamirili zpet na zakladnu. Kratce po vyjezdu se rozprselo a se stridavou intenzitou lilo celou tu vice nez hodinu. Nejvetsi intenzitu nabral dest par metru pred zakotvenim. Moje mikina a kalhoty byly durch. Ale jeste stesti, ze takhle neprselo po ceste k ruinam, to bych si to asi vubec neuzila.
Puvodni plan navstivit po prijezdu do Orange Walk rumarnu padl nejen kvuli desti a me promocenosti, ale take z casovych duvodu. Bylo jiz po treti. Tak snad zitra pred odhjezdem do Belize City.
Rozlozila jsem promocene veci po pokoji, pockala, az prestane lit a vyrazila do jedne z cinskych restauraci pro jidlo. To jsem si hodlala vzit na pokoj. Po ceste jsem jeste objevila maly obchudek se zeleninou a koupila si papaju. Ta se tady v Belize pestuje. Stejne jako banany a cukrova trtina. Nedaleko je i cukrovar a na produkci a exportu trtinoveho cukru zavisi okolo 12 procent belizejske ekonomiky.
Tak ted travim odpoledne a podvecer na pokoji v posteli a jesm moc rada, ze jsem si s sebou vzala lehci spacak. Volnou chvili a nudu zabijim sledovanim zabavnych poradu na You Tube.
Tak doufam, ze se od zitrka to pocasi prece jen umoudri a konecne to tu bude vypadat jako v tropicke zemi.