Výlet do Juayúa za gastnomickou slavností

Kostel Santa Lucia

 Tak nakonec jsem změnila plán a vydala se do Juayúa na gastronomickou slavnost (feria gastronomica), která se koná každý víkend. Původní plán byl strávit víkend ubytovaná v této vesnici, ale kvůli dopravě z Guatemaly jsem zakotvila v Santa Aně. Naštěstí Juayúa není tak daleko. Jen asi dvě hodiny jízdy místním autobusem.
Nechětla jsem o tuto slavnost přijít, tak jsem se rozhodla ráno sednout na linku 210 do Ahuachapanu a tam přesednout na 249, která projíždí celou trasu Ruta de las Flores, která zahrnuje několik pěkných vesniček obklopených horami, sopkami a kávovníkovými plantážemi.
Celkem mě cesta tam přišla na 1,25 US.

 Slavnost začíná v 11 a končí v pět odpoledne. Představovala jsem si obrovské prostranství plné stánků.  Jelikož ale Juayúa není velká, slavnost je decentní. Kromě stánků s občerstvením a nejrůznějšími pokrmy je tu i plno stánkařů se zbožím "made in China".
Náměstí vévodí bílý kostel Santa Lucia s černým Kristem nad oltářem. Uprostěd náměstí je pěkná kašna obklopená stromy.
Přijela jsem o půl jedenácté a vyrazila obhlédnout nabídku jídel. Kromě klasických klobásek, grilovaných kuřecích prsou, marinovaných žeber...tu bzl třeba i králík na cibuli a nebo pečená žába. Na tu jsem si ale netroufla. Raději jsem si dala grilované hovězí s garnáty, rýží a bramborami.

 Ceny jídel se tu pohybovaly kolem 5 US. Jinde bych se na ulici najedla za levněji, ale chtěla jsem vyzkoušet místní gastronomii, když už jsem tu byla. Ani to tu nebylo narváno lidmi. Možná, kdyby se to konalo jednou ročně, bylo by to o spoustě lidí.
V dáli se do výšky zvedaly sopky Santa Ana, Cerro Verde a Izalco, které si snad blíže prohlédnu v přístích dnech.
Dva kilometry od vesnice je možné navštívit vodopády Chorros de Calera. Dojít tam není problém. Vstupné na soukromý pozemek se neplatí a v areálu je jeden hlídač. Přesto ale je lepší se tam vydat ve skupině, nebo s průvodcem a nebrat si skoro nic, protože tam občas dochází k okrádání. Na to mě upozornil hlídač s mačetou. Na zpáteční cestu jsem se na jeho radu přidala k malé skupince. A do vesnice se nechala s nimi odvézt dodávkou (za 1 US).

 Z Juayúa sice jezdí několikrát denně autobus do Santa Any, ale nevychytala jsem přesné místo odjezdu, tak jsem sedla opět na 249 do Ahuachapanu, kde jsem se rychle prošla centrem a zamířila dalším busem do Santa Any.
Ještě krátký nákup několika surovin na snídani a zpět na hostal Casa Verde, který je zatím tím nejlepším hostalem, co jsem měla možnost vyzkoušet. Spousta prostoru, klid, dvě skvěle vybavené kuchyně (až jsem se včera rozhodla si uvařit večeři...to byla dokonce i radost v takové kuchyni), místnost s TV a nepřeberným množstním filmů na DVD (pravděpodobně pirátských.Ty tu běžně prodávají na ulici). O bazénu a terase s pěkným výhledem na město jsem se již zmínila.

 Hostal vlastní cca 35 letý Carlos, který si potrpí na to, aby to byl čistý hostal s věcmi na svém místě. Mám trochu pocit, že asi bude patřit k homosexuální menšině.
Každopádně jsem se již včera rozhodla zůstat čtyři noci, ale možná zůstanu déle a budu podnikat výlety odtud.
Takže zítra již ruiny a snad Lago Coatepeque.

je libo žábu?

Chorros de Calera