Včera se mi ozvali z hostalu Don Popo v Matagalpě, že bych tam mohla být jako dobrovolnice. Je to jeden z těch pro mě lepších hostalů, kde je i TV, DVD, biliard a dokonce i nějaká ta posilovací mašinka. Vypadalo to na fotkách pěkně. Navíc se snídaní. Tak jsem se nerozmýšlela a rozhodla se do Matagalpy přesunout. Navíc odtamtud budu moct podnikat výlety do okolí. A ještě k tomu by tam mohlo být příjemnější podnebí než v Leonu, kde je všechno vyprahlé.
Takže jsem ráno po snídani vyrazila na terminál a odtamtud autobusem do San Isidro, které je vzdálené nějakých 100 km. Cena 45 cordoba. Ještě před San Isidrem jsem vysedla u křižovatky silnic spojujících Esteli - San Isidro a Matagalpu, stoupla si k silnici a počkala na další bus do Matagalpy. Samozřejmě byl narvaný, ale už mi zbývala jen hodina cesty. Dnes se také poprvé za poslední měsíc přihnal déšť a následoval mě až do Matagalpy.
Město leží v horách a je tam o poznání chladněji. Deštivo bylo prakticky po celý zbytek dne.
S bágly jsem vyrazila z terminálu přes město najít katedrálu, blízko níž měl být hostel. V městě, které není na rovince nebylo zas tak snadné ji najít, protože nebyla tím nejdůležitěším a nevyšším bodem města, ale díky místním jsem ji našla a i hostal.
Přivítal mě Rodolfo, který hostel vlastní, ubytoval mě v jednom z dormitorií a navrhl mi, že se mám během víkendu trochu seznámit s okolím. Moje dobrovolnická práce měla spočívat v komunikaci s klienty v angličtině, kterou Rodolfo moc nevládne. Měla jsem se proto seznámit s hlavními atrakcemi, abych pak byla schopná jim poradit. Hostel se mi líbí. Je tu klid a nebudu se nudit. A hlavně se tu neupeču. Jedinou nevýhodou hostelu je, že v dormitoriích neteče teplá voda, takže mě čeká otužování. Hostal je nový a právě dokončili rekonstrukci a doufají, že sem zamíří více hostů.
Odpoledne se v ulicích konal karneval. Zajímavostí bylo, že skupinka mladých pod vedením jednoho dospělého, kteří zajišťovali pořádek, byli oblečení do německých fašistických uniforem. Nějak jsem se zapomněla zeptat, co to má znamenat. Zřejmě součást karnevalu. Moc vtipné mi to ale nepřišlo, protože se všichni tvářili smrtelně vážně a důležitě.
Matagalpa má ale s Německem jednu věc společnou. V druhé polovině 19. století se do hor na sever od města přistěhovalo několik německých rodin, které původně mířily do Californie za zlatem. Nakonec ale zůstaly tady a začaly pěstovat kávu. Díky německým imigrantům patří Nikaragua k jedněm ze zemí kultivujícím kafe. Paradoxně za druhé světové války byla tahle komunita perzekvována a deportována do vězení v USA.
Žádné komentáře:
Okomentovat