 |
| Apaneca |
 |
| Apaneca |
Sice jsem si vesnice na turistické trase Ruta de las Flores chtěla
projet až budu ubytovaná v jedné vesniček, ale tak nějak se mi nechce z
tohoto fantastického hostalu v Santa Aně. Navíc je Ruta de las Flores
relativně blízko, tak jsem se rozhodla navštívit ji v rámci jednodenního
výletu. Juayúa jsem již viděla v sobotu v rámci gastronomické slavnosti
a dnes jsem chtěla navštívit Concepcion de Ataco, Apaneca a nakonec
jsem se rozhodla i pro Nahuizalco.
 |
| Apaneca |
Ruta de las Flores je 36 km
dlouhá trasa vedoucí pěti malebnými vesničkami v západní části
Salvadoru. Je to hornatá oblast s chladnějším klimatem a kávovníkovými
plantážemi. Kromě toho je tu možné navštívit vodopády, laguny, canopy,
termální lázně...a vidět spoustu květin, podle nichž trasa nese jméno
"Květinová trasa". Mnohé domky ve vesnicích jsou pomalovány přírodními
obrazy. Lidé jsou převážně indiánského složení.
 |
| Nahuizalco |
Takže jsem ráno po
osmé vyrazila opět busem nejdříve do Ahuachapánu a odtamtud linkou 249
směr Sonsonate. Jako první zastávku jsem si zvolila Apaneca, vesničku,
která se nachází v nadmořské výšce 1480 m a prý odtamtud pochází
nejlepší káva v Salvadoru. Tak jsem jeden malý pytlík mleté kávy
koupila. V turistických informacích jsem vyfasovala mapu Salvadorua a
oblasti a bylo mi dopiručeno, nevydávat se k nedalekým (4 km vzdáleným)
lagunám sama. To mě tady trochu štve. Určitě by to byla fajn procházka. V
okolních kopcích se ukrývá Laguna de las ninfas a Laguna verde, ve
které podle místní pověsti žije vodník a stahuje všechny, kdo se přijdou
vykoupat. Na vodníka jsem tedy musela zapomenout a prohlédla si stále
ještě nezrestaurovaný kostel San Andrés Apostol, který v roce 2001 padl
za oběť zemětřesení. Kolem malého náměstí u kostela bylo trochu živo.
Zaujaly mě malby nejen květin, ale i populistické volební malby na
domech.
Počkala jsem na další autobus a zamířila dál směrem na
Sonsonate a vysedla u odbočky na Nahuizalco. Nahuizalco je další
koloniální vesnicí, kde je centrum kolem kostela. Typická je zde výroba
nábytku a také je to jedna z posledních vesnic, kde místní obyvatelé
ještě mluví původním jazykem pipil. Převážná část obyvatel jsou
Pipilové. Na náměstí u kostela je malé muzeum pipilů, ale bohužel bylo
zavřené. Zašla jsem si na trh a u jednoho ze stánků si poručila slepičí
polévku. Bohatě jsem se najedla a to za pouhý dolar! Salvador je
rozhodně o poznání levnější než Guatemala (o Mexiku a Belize ani
nemluvě). Na ulici si lze dát hot-dog (salvadorský styl) za 25 centů,
různé kukuřičné placky, sendviče a bůh ví co ještě pod jeden dolar.
Ovoce je samozřejmě také levné.
 |
| Ataco |
Jelikož jsem před sebou měla ještě
návštěvu Ataco, které je na začátku celé trasy a cesta autobusem tam
měla odhadem zabrat asi hodinu a poslední autobus do Ahuachapánu, nebo
Santa Any měl jet okolo páté (a já nechtěla zůstat přes noc v nějaké
vesnici), zamířila jsem po jedné autobusem zpět směr Ahuachapán. Po
cestě jsem se snažila ulovit nějakou fotku okolní krajiny z okýnka
uhánějícícho autobusu.
 |
| Apaneca |
Do Concepcion de Ataco jsem dorazila kolem
půl třetí. Vyrazila jsem do centra, kde byl nějaký zájezd lidí v bílých
adidas tričkách. Na kopci nad vesnicí je vyhlídka Mirador La Cruz, na
kterou jsem původně chtěla vystoupat, ale cesta tam mezi domy mi
nepřišla moc hlídaná. Trochu mě chytla paranoia (tak nějak místním moc
nevěřím a o to míň, když mám s sebou foťák)a výhled jsem oželila. Mnohé
vyhlídky s kříži, které jsem v minulosti navštívila, neměly moc dobrou
reputaci, co se bezpečnosti týká.
Místo toho jsem navštívila malou policejní stanici a splnila salvadorskou misi, co se týká sehnání policejní nášivky :-).
Po
třetí jsem se jíž vezla zpět do Ahuachapánu a pak zpět do Santa Any.
Carlosovi jsem nahlásila další dva dny pobytu. Ještě mi totiž zbývá
výšlap na sopku v národním parku Cerro Verde a také se asi na otočku
skočím podívat do hlavního města San Salvadoru do nějakých muzejí.
Postřeh
nejen ze Salvadoru: místní tu nejsou moc vedeni k ochraně životního
prostředí. Klidně z okna atobusu vyhodí pytlík a jiné neorganické
odpadky. Příkopy kolem cest jsou často plné smetí. Oproti tomu ale
existuje propaganda, hlavně na Ruta de las Flores, kde jsou ve vesnicích
odpadkové koše na organický a anorganický odpad. A i my v hostalu
třídíme...ale ulice mnohdy vypadají jako smetiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat