Křížem krážem střední Amerikou: Dva dny na vlnach v El Paredonu

Tak jsem se vratila z tridenniho pobytu u Ticheho oceanu. V pondeli jsem mistni dopravou dojela do El Paredonu - male rybarske vesnice vzdalene 12 km od Sipacate, kam miri surfovi nadsenci. Tedy moc nas tam nebylo, protze toto misto jeste neni vseobecne zname a proflakle. I infrastruktura je dost zaostala. Ve vesnici je nekolik obchudku se zakladnimi potrebami, ale treba internet tu moc nefunguje, nejsou tu banky ani bankomaty...zivot tu plyne poklidne.

vesnice El Paredon

Presto jsou tu na pobrezi dva surfarske kempy - El Paredon Surf House (drazsi a s vetsi kapacitou lidi) a El Paredon Surf Camp - levnejsi ubytovani i strava a kapacita okolo 12 lidi. I kdyz je ubytovani ve spolecne ctyrluzkove chatce zakladni, vubec to nevadilo. Stejne jsme vsichni byli bud ve vode, nebo v hamakach odpocivali.
V pondeli jsem dorazila do kempu kolem druhe odpoledne. Mela jsem sice sto chuti vzit prkno a jiz tacit trenovat, ale pujcovne je na den a platit 15 US za hodinu, dve se mi nechtelo. Rozhodla jsem se relaxovat. Lehla jsem si do hamaku a pozorovala more a surfare. Byl to totalni relax. Idealni misto na zapomenuti na vsechny nastrahy cestovani. Presne to jsem potrebovala. Pas a karta byly bezpecne uzamcene v hostalu v Antigue, takze jsem se ani behem cestovani chicken busy nemusela moc bat. Cesta probehla nastesti v klidu. I kdyz to bylo zdlouhave. Musela jsem se z Antiguy dostat do Esquintla, kde jsem presedla na dalsi bus a odtamtud se vydala do Sipacate. Cesta tam zabrala tri hodiny. V Sipacate jsem sedla na tuk-tuk, ktery me dovezl k molu El Escondite, odkud vyplouvaji cluny do El Paredonu. Cena za celou cestu 57 Q.

Moje chatka

Ackoliv jsem nejdrive uvazovala o zaplaceni si hodiny surfu s instruktorem, nakonec jsem se rozhodla jit trenovat bez nej. Instruktaz jsem absolvovala jiz v Kostarice a hlavni je trenovat a trenovat. Naucit se surfovat je docela narocne, protze vlny nejsou nikdy stejne, nikdy se nevi, co prijde. I more se meni.
Oproti Kostarice jsem vyfasovala kratke prkno, se kterym jsem se nejdrive musela szit, protoze nebylo tak stabilni jako longboard. takze prvni hodina nestala za moc,a le pak se mi jiz zacinalo darit, i kdyz jsem chytala mensi vlny se zpenenou vodou.

Tudy se lze dostat do vesnice

Prvni den jsme bojovala s prknem a vlnami celkem asi pet hodin - rano pred snidani (fantasticky livanec s cerstvym ovocem), pred obedem a pred setmenim. Den jsme skoncila s prvnimi odreninami, z nichz nejneprijemnejsi byla ta u praveho palce na noze. To z toho naskakovani na prkno. I prvni namozene svaly se ozvaly.
To mi ale nebranilo v tom, abych ve stredu brzy vstala a vrhla se do vln znovu.
V tabore jsme byli fajn parta spise zacatecniku a panovala pohoda. Konecne jsme se dostala i ke cteni knihy (kdyz tam nebyl internet). More se kolem poledne uklidnilo a vypadalo to, ze ze surfovani zavecer toho moc nebude, ale nakonec jsem kolem pate vzala prkno a sla se rozloucit s morem.

Se zapadem slunce se mi podaril snad nejleosi sjezd vlny za celou moji (celkem ctyrdenni, kdyz pocitam i Kostariku) surfarskou karieru. Byl to fajn pocit a bylo uplne jedno, ze jsem si donasela dalsi sramy.
Bohuzel jsem si s sebou vzala penizejen na ty tri dny a hostal v Antigue jsem mela zamluveny na dnesek, takze jsem se musela vratit, ale bylo to moc fajn. Doufam, ze se jeste k surfu dostanu treba v El Salvadoru nebo Nicarague. Ale nejdriv se mi musi zahojit rany.

nazpet v Antigue jsem si sla zarezervovat dopravu do Santa Ana v Salvadoru. Agentura Onvisa mi nabidla listek za 225 Q. O kdyz to nema byt luxusni autobus, doufam, ze to bude cesta v pohode. Hlavne, vstavam ve tri rano a ve ctyri me ma vyzvednout shuttle bus, ktery me zaveze do Guatemala City na misto, odkud autobus vyrazi.