Tak po třech týdnech dobrovolničení a nicnedělání v Hostelu Don Popo jsem se přesunula dál. Tentokrát do Masaya. Na jednu stranu jsem se těšila, že zase poznám nové místo a na druhou stranu se mi z toho pohodlí moc nechtělo (neustálý přístup k internetu, TV, DVD, posilovací stroje,žádný stres). Přes sebou mám ale poslední týden čtyřměsíčního putování a ještě bych ráda viděla Granadu a ostrov Ometepe.
Takže jsem se rozloučila s Widmou (uklízečka) a Rodolfem (majitel hostelu) a vyrazila na autobus. Expreso do Masaya odjížděl ve dvě odpoledne a cesta trvala něco málo přes dvě hodiny. Cena 67 cordoba a vzdálenost odhadem okolo 100 km.
V Masaya jsme dorazili na terminál, který se nachází na jednéz tržnic. Oproti Matagalpě tu ale není žádné nástupiště, ani jsme nezaregistrovala nějaké informační tabule. Autobus prostě zastavil mezi jinými autobusy. Takže první dojem - chaoz. Samozřejmě, že jsem si trochu nastudovala trasu k hotelu Regis (tam jsem si zamluvila tři noci. cena single pokoje 5 US), tak jsem se vydala podle slunce směrem na zápod a pak sever. Ale musela jsem se doptat. Nějaké značení ulic tu stejně jako v Matagalpě neexistuje. Nakonec, totálně splavená potem, jsem hotel našla. Majitel mi ochotně sdělil několik informací ohledně spojů do NP Volcan Masaya a taky mě nasměroval k supermarketu. Výhodou posledních týdnů bylo, že jsem měla pitnou vodu na hostalu. Odteď jsem si ji zase musela kupovat. Takže moje první zastývka byla pro kanystr vody. Na náměstí 17. octubre, což je jakési centrum města, to žilo. Kromě kostela a supermarketu je tu i několik stánků s občerstvením. Poručila jsem si k večeři nepříliš chutný hot-dog a se setměním a nákupem vyrazila na hotel.
Žádné komentáře:
Okomentovat